Často kladené otázky - Vše

Prosím, vyberte kategorii dotazu

KSČM nepoužívá laciné triky, kterými by klamala voliče. Pojem "komunismus" nesměšujeme jen s negativy minulosti, chápeme ho v původním smyslu, jako projekt svobodné, sociálně spravedlivé společnosti.

Naše strana je dnes demokratičtější než mnohé jiné, uznáváme pluralitu politických i vlastnických forem a nechceme nic lidem vnucovat proti jejich vůli. KSČM chce poctivým jednáním přesvědčit občany, že naše politka souzní s jejich zájmy.

Projekt socialistické a komunistické společnosti byl humánní a demokratický a vznikl jako reakce na nehumánnost kapitalismu.

První historický pokus o vytvoření této společnosti měl řadu vad, realizoval se v komplikovaných historických podmínkách. Měl ale také řadu významných pozitivních stránek, dokázal v řadě zemí prosadit pozitivní ekonomické, sociální i kulturní přeměny a blokovat agresivitu kapitalismu.

Dnes znovu poznáváme, že politická práva bez práv sociální existují jen na papíře. Moc má ten, kdo má peníze. Současná propaganda se snaží tento fakt zastřít a občanům vnutit myšlenku, že komunismus jsou právě jen deformace první formy socialismu.

KSČM se snaží o skutečném obsahu své politiky občany přesvědčit svou současnou politikou. Chceme vrátit pojmu komunismus jeho původní humanistický charakter.

KSČM neprosazuje třídní zášť ani vyvolávání třídního boje.

To, čemu se říká třídní boj, existuje bez ohledu na naše přání a nemusí mít jen formu násilí a ozbrojeného boje.

Existuje i v naší společnosti v podobě asociální a nedemokratické politiky vlády namířené proti zájmům většiny občanů.

Překonat třídní boj znamená změnit ekonomické podmínky tak, aby celá společnost mohla žít důstojně, v hmotném dostatku a svobodě, a aby si občané byli rovni nejen na papíře, ale i v realitě.

Cílem KSČM je společnost bez třídního boje.

KSČM odmítá třídní zášť a neprosazuje ani vyvolávání třídního boje jako svůj programový cíl. Konstatuje ale, že třídy a jejich soupeření existovaly v minulosti a existují i v současnosti a nemá smysl kriminalizovat toho, kdo tyto procesy bere v úvahu.

Pojmy „třídy“ a „třídní boj“ si ostatně nevymysleli komunisté – vznikly již dávno předtím. Třídní boj vyplývá z podstatných ekonomických poměrů spojených s vlastnickou nerovností a vykořisťováním.

Soupeření tříd nemusí mít drsné formy známé z minulosti. Je jím i ekonomické soutěžení, rozšiřování demokracie a lidských práv, ideologické střetávání apod.

Existenci soupeření tříd ostatně potvrzuje celá politika pravicových vlád po listopadu, která zájmy své třídy naprosto bezohledně prosazuje proti většině společnosti.

Cílem marxismu není vyvolávat nebo rozdmýchávat třídní boj, ale demokratickou cestou změnit společenské podmínky tak, aby vymizel.

Diktatura proletariátu byla u klasiků marxismu původně chápána jako nejširší forma demokracie, která nahrazuje diktaturu menšiny nejbohatších, vykořisťování většiny malou menšinou.

Od jeho pozdějšího zdeformovaného výkladu se KSČM distancovala a dnes jej vůbec neužívá.

Nepožadujeme diktaturu žádné skupiny, ale demokratickou společnost založenou na skutečné rovnoprávnosti a svobodě všech občanů, která ovšem dnes není zaručena.

Pod záminkou opuštění tzv. nemoderní argumentace je KSČM tlačena k tomu, aby opustila kritický pohled na současnou společnost, která je vydávána za ztělesnění demokracie a humanity, ale ve skutečnosti v ní dochází k obrovskému nárůstu sociálních rozdílů mezi lidmi.

Diktatura proletariátu byla u klasiků marxismu chápána jako demokratická  kontrola většiny společnosti nad vykořisťující menšinou, pokoušející se zotročovat společnost.

Deformace tohoto pojetí jsou spojeny s určitou historickou situací, nedokonalostí první formy socialismu, zvláště v SSSR, s bipolárně rozděleným světem a s agresí organizovanou v masovém měřítku proti novému zřízení.

KSČM dnes ve svém programu diktaturu proletariátu nemá. Hlásí se k postupnému rozšiřování demokracie, včetně přímé, k demokratickému procesu budování sociálně spravedlivé společnosti, k nové historické formě socialismu.

Dnešní demokracie je výhodná jen pro velké vlastníky a mocenskou elitu (viz Čunkova aféra).

Demokratická práva ostatních občanů nejsou zaručena, vládnou velké peníze a politický vliv a občan jen může občas rozhodovat o tom, koho zvolí, ale jeho názory politici většinou ignorují (viz radar, současná vládní reforma, vstup do NATO, rozdělení ČSFR).

Vládnoucí elity se pojistily i neodvolatelností poslanců i senátorů. Skutečná demokracie předpokládá sociální spravedlnost a podíl všech občanů na rozhodování, vlastnictví a zisku. O to KSČM usiluje.

KSČM nepodceňuje prvky politické demokracie, které jsou v dnešní společnosti.

Základním nedostatkem současné demokracie je ale fakt, že tato práva mohou reálně využívat jen příslušníci ekonomicky i mocensky privilegovaných vrstev, kdežto pro značnou část občanů zůstávají pouze na papíře.

Občané sice mohou demonstrovat či volit, ale jejich hlas jebrán v úvahu jen v době předvolební kampaně, protože o reálné politice rozhodují bohatí a mocní.

Lidé se mohou se dovolávat ochrany soudu, ale nemají peníze na právníky a soudní výdaje a politické zásahy znemožňují uplatňování zásad právního státu a nezávislost státních zástupců a soudců.

Podobné zásahy omezují i práci policistů a státních úředníků, kteří jsou navíc často korumpováni těmi bohatšími.

Při volbách jsou občané manipulováni sdělovacími prostředky ovládanými vlivnými lobby, přičemž jsou ještě navíc vystaveni nátlaku zaměstnavatelů.

Zaměstnavatelé mají také rozhodující slovo v pracovně právních otázkách.

Práva odborů i možnost, aby odbory vznikly, je omezována.

Naše demokracie je demokracií pro bohaté, formálně rovným měřítkem na lidi nerovné svým ekonomicko-sociálním postavením.

Řada občanů musí tajit svou příslušnost z obavy před ztrátou zaměstnání či postihem rodinných příslušníků.

Při volbách zažíváme i výhrůžky, nátlak zaměstnavatelů a především zkreslené a nevyvážené informování sdělovacích prostředků, včetně veřejnoprávní televize.

Do škol mají přístup jedině pravicoví politici. Vrcholem jsou různé kampaně pod heslem „Zabij svého komunistu, posílíš mír“, které přímo podněcují individuální násilí.

Jsou opakovaně předkládány návrhy na postih či zákaz KSČM.

Řada členů KSČM musí tajit politickou orientaci či členství z obavy před ztrátou zaměstnání či dopady na rodinné příslušníky.

Zažíváme diskriminaci při volbách, přikazování, jak volit, od zaměstnavatelů,  štvavé kampaně a nepravdivé informace sdělovacích prostředků, výhrůžky a dokonce i výzvy k postihu komunistů.

Představitelé KSČM ve sdělovacích prostředcích mají podstatně menší možnost reagovat na nepravdivému osočování a nekvalifikované odsuzování minulého systému a projektu socialismu.

Tisk a literatura, která vyznívá ve prospěch socialistického přesvědčení, jsou diskriminovány, pokud jde o možnost distribuce a propagace.

Představitelé KSČM mají velmi omezené možnosti besedovat s žáky a studenty ve školách, zatímco politikům jiných stran či představitelům militantních antikomunistických organizací je to běžně umožňováno a antikomunismus jako ideologie je normálně zařazován do výuky.

Trvají snahy o zákaz strany.

KSČM vyvodila z minulosti závěry. Politické chyby, které vedly ve svém důsledku i k lidským tragédiím nevinných občanů, opakovaně odsoudila.

Odmítá však i pokusy prostřednictvím zákonů násilím vnucovat neobjektivní hodnocení historických faktů.

Cílem těchto zákonů není zjistit pravdu, ale bránit lidem prosazovat lepší společnost, než je kapitalismus.

Je zajímavé, že nebyl přijat žádný zákon o zločinech kapitalismu, která stále pokračují a vysoce převažují antihumánní projevy první formy socialismu.

KSČM odmítá snahy pomocí zákonů hodnotit a případně kriminalizovat historii.

Je charakteristické, že žádný zákon nikdy neodsoudil mnohé zločiny kapitalismu od jeho vzniku.

KSČM uznává antihumánní deformace i zločiny, ke kterým došlo v průběhu první historické formy socialismu a není proti objektivnímu zhodnocení této formy, ke které ovšem v oficiálních médiích nedochází.

Probíhá jen manipulace vědomí občanů ve sdělovacích prostředcích ovládaných polistopadovou elitou.

Deformace minulosti slouží současné mocenské elitě pouze k tomu, aby zdiskreditovala hnutí směřující k sociální spravedlnosti a zabránila mu působit.

Tvůrcům mýtu o „zločinech komunismu“ jde o ospravedlnění zločinů kapitalismu a zajištění nedotknutelnosti kapitalistického systému, zisků a privilegií jeho elit.

Současný režim je kapitalismus, ať se to snaží jakkoli zastírat. Kapitalismus znamenal a stále znamená přisvojování si práce většiny lidí a ovládání veřejného života malou menšinou velkých vlastníků.

KSČM je pro alternativní demokratickou a humanistickou společnost směřující k sociální spravedlnosti a pro lidské právo změnit demokraticky nevyhovující společenský systém.

Oficiální propaganda se snaží vyhýbat termínu "kapitalismus" a místo něho používá nejednoznačné termíny jako např. „tržní hospodářství“, „svobodná demokracie“ apod.

Snaží se tak budit dojem, že současné, tj. kapitalistické tržní hospodářství, je jedinou a věčnou formou tržního hospodářství, že kapitalistická demokracie je jedinou a věčnou formou demokracie, že kapitalismus je jakýmsi vrcholem dějinného vývoje.

My se naopak snažíme nazývat věci pravými jmény.

KSČM vychází z pojetí, že současný režim - kapitalismus - je historicky podmíněný a že se stále více dostává do rozporu s dlouhodobou potřebou rozvoje civilizace, že zavedl lidstvo do bludného kruhu bezohledné honby za ziskem, kde zisková hlediska jsou nadřazena nejen všem právům a potřebám člověka, ale i potřebám a zákonům přežití člověka v přírodě.

Kapitalismus vždycky znamenal a stále znamená přisvojování si práce většiny lidí malou menšinou velkých vlastníků, která různými cestami ovládá i veřejný život.

KSČM je pro alternativní demokratickou a humanistickou společnost směřující k sociální spravedlnosti a pro lidské právo změnit demokraticky nevyhovující společenský systém.

Komunismus není totéž co fašismus a většina lidí to chápe. Fašismus byl totálně antihumánní, jeho cílem bylo fyzicky zlikvidovat celé národy; komunistické si nikdy takové cíle nekladlo.

Ve vývoji první formy socialismu byly antihumánní deformace nepředvídaným a vedlejším produktem, s jehož odstraňováním začali sami komunisté a ke kterému se dnešní KSČM rozhodně nechce vracet.

Srovnávání komunismu s fašismem a snaha tak odůvodnit postih komunistického hnutí je klamáním občanů těmi, kterým nejde o zločiny minulosti, ale o nedotknutelnost privilegií a zisků současných vládnoucích elit.

KSČM je demokratická strana, která nerozněcuje rasovou či třídní nenávist a nesnaží se omezovat lidská práva žádné skupiny občanů.

Nesmyslnost kriminalizace historie a prosazování principu kolektivní viny je zřejmá v celém civilizovaném světě.

Líčení KSČM jako zločinecké organizace připodobňované k fašismu je způsobem bezohledné manipulace s vědomím občanů.

Tuto manipulaci provádějí ti, kterým nejde o nedostatky a deformace minulosti, ale o to, že komunisté kritizují sobeckou politiku a vykořisťování, kterému je většina společnosti v kapitalismu, tedy i v podmínkách ČR, vystavena.

Zákaz KSČM by byl nejen porušením platných zákonů, ale také názorným důkazem, že všechna prohlášení o pluralitě a demokracii jsou jen cárem papíru a celý stát místo toho slouží malé mocenské a vlastnické elitě.

Slogan „kupředu k socialismu“ vyjadřuje skutečnost, že KSČM se nechce vracet k chybám minulého systému, naopak usiluje o novou podobu socialismu, která by vznikla demokratickou cestou, ve svobodné soutěži, s demokraticky vyjádřenou podporou většiny občanů.

KSČM v mnoha svých programových dokumentech a vystoupeních jejích představitelů jasně řekla, že odmítáme opakovat chyby minulého režimu.

Socialismus chápeme jako společnost svobodných lidí, budovanou na demokratických a rovnoprávných základech.

Praxe vytváření takové společnosti bude respektovat pluralitu vlastnických práv i plné dodržování lidských práv a svobod.

Směřování k moderní socialistické společnosti je jednou z cest, jak realizovat lidské tužby po svobodě, spravedlnosti a důstojných podmínkách k životu.

Vývoj v únoru 1948 nebyl pučem, ale skutečnou revolucí - měl masovou podporu, která používala prostředků obvyklých v dané historické realitě.

Ocenili jsme i práci lidí, kteří upřímně usilovali o lepší společnost a nepodíleli se na deformacích.

Nepřihlásili jsme se k nedostatkům první formy socialismu, od kterých se distancujeme a ke kterým se nechceme vracet.

Únor 1948 nebyl pučem, ale vyvrcholením revolučního vývoje podporovaného naprostou většinou občanů tehdejší ČSR.

Tento projekt zvítězil demokratickými formami. K této demokratické revoluci se hlásí i dnešní KSČM.

Jiná věc je, že již v předúnorovém období se objevovaly některé negativní tendence, které se naplno prosadily po únoru a vedly nejen k deformacím a polititickým procesům padesátých let, ale výrazně oslabovaly první formu socialismu v dalším vývoji.

Od těchto deformací i zločinů se KSČM distancuje, ale oceňuje poctivou práci lidí, kteří se na deformacích nepodíleli a vytvářeli hodnoty.

Propracovává model nové, demokraticky nastolené a humánní formy socialismu.