Komunistická strana Čech a Moravy se hlásí k hodnotám a tradicím pokrokového levicového hnutí doma i v zahraničí. Usilujeme o postavení moderní a aktivní levicové strany v současné společnosti. Chceme hájit zájmy prostých občanů, kteří svou prací vytvářejí duchovní i materiální hodnoty. Chceme, aby občané měli možnost co nejvíce rozhodovat sami o sobě i o společenských záležitostech.

Respektujeme rovnoprávný dialog jako prostředek komunikace s dalšími stranami a hnutími, která mají zájem na rozvoji země ve prospěch většiny jejích občanů.Nesouhlasíme se stavem, kdy "více demokracie" se opírá pouze o sílu společenského postavení a peněz.

Občané mají právo rozhodovat a ovlivňovat společenský vývoj, a to nejen jednou za čtyři roky při volbách. I nadále prosazujeme myšlenku sociálně spravedlivé společnosti – socialismu jako otevřené, skutečně demokratické společnosti, opírající se o zásady samosprávy a prosperující ekonomiky. Chceme společnost, která dává lidem svobodu a rovnost šancí.

Pro zlepšení životních podmínek lidí a celkové situace ve společnosti považujeme za potřebnou seriózní spolupráci s odbory, zájmovými organizacemi, občanskými iniciativami a sdruženími. Jako velmi důležitá vnímáme také setkání s občany na různých veřejných akcích a shromážděních, protože nám pomáhají ověřovat, jak naši občané-voliči hodnotí aktuální přístupy KSČM.

V prosinci 1989 mimořádný sjezd KSČ (od r. 1990 KSČS) rozhodl o vytvoření územní organizace komunistů v Čechách a na Moravě. K tomu došlo na ustavujícím sjezdu KSČM 31. března 1990. Dále delegáti mimořádného sjezdu přijali následující dokumenty:

• Prohlášení k občanům ČSSR
• Provolání k bývalým členům KSČ vyloučeným a vyškrtnutým po období 1968-69

I. řádný sjezd KSČM, který se konal 13. - 14. října 1990 v Olomouci, přijal první samostatný program strany. Postupně vznikala představa o přetvoření jednotné KSČS na federaci KSČM a KSS. Došlo k tomu na 18. sjezdu KSČS v roce 1990. KSS se později přeměnila ve Stranu demokratickej ľavice a rozhodla se pro plné osamostatnění ještě před rozdělením ČSFR. Federace KSČM a SDĽ zanikla 7. dubna 1992.

V rámci vnitřní profilace, která ve straně probíhala, se diskutovala také otázka změny názvu. V této otázce rozhodlo referendum ve prospěch názvu Komunistická strana Čech a Moravy.

Ve volební kampani v roce 1992 vytvořila KSČM s menšinovým levicovým subjektem Demokratické levice volební koalici Levý blok.

Na II. sjezdu v prosinci roce 1992 v Kladně byl přijat Program KSČM, který vyjádřil komunistickou orientaci strany v nových podmínkách. Tehdejší vedení strany následně obnovilo diskusi o orientaci strany a o jejím názvu.

Na základě požadavku většiny základních organizací byl do Prostějova na 26. června 1993 svolán III. sjezd. Potvrdil zachování názvu a přihlásil se ke kladenskému programu.Předsedou strany byl zvolen doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc.

Po prostějovském sjezdu se od KSČM postupně oddělily menší skupiny, které nebyly spokojeny s jeho výsledky. Tak vznikly subjekty jako Strana demokratické levice a stranaLevý blok. Tím skončila také koalice Levý blok. Ani Strana demokratické levice, ani strana Levý blok nenašly ve volbách patřičnou podporu veřejnosti, posléze se sloučily v jednu stranu – Stranu demokratického socialismu. S touto stranou dnes KSČM udržuje určité kontakty, v některých místech dochází v komunálních volbách k vytvoření společných kandidátek. V souvislosti s nespokojeností malé části členů KSČM s vývojem strany po III. sjezdu – ovšem z opačného, ultralevého názorového spektra – vznikla později také Strana československých komunistů (později se přejmenovala na Komunistickou stranu Československa). S touto stranou KSČM vztahy neudržuje, její působení považuje za úmyslnou provokaci, nahrávající záměrům nejmilitantnější části pravicového spektra, která volá po zásazích proti levici a zejména proti KSČM.

IV. sjezd KSČM proběhl 2. prosince 1995 v Liberci. KSČM se prezentovala jako jednotný politický subjekt, který překlenul období vnitřních názorových střetů a je schopen další transformace v důsledně levicovou, akceschopnou politickou stranu.

Na V. sjezdu konaném v prosinci 1999 ve Žďáru nad Sázavou byly přijaty významné programové dokumenty - KSČM na přelomu tisíciletí a Program obnovy. Strana předložila dokumenty hodnotící vývoj společnosti za poslední období a prezentovala rámcovou koncepci řešení problémů země a perspektivu dalšího rozvoje.

VI. sjezd Komunistické strany Čech a Moravy se konal v květnu 2004 v Českých Budějovicích. Byl zde přijat program KSČM pro období do VII. sjezdu pod názvem "Naděje pro Českou republiku".

Na zasedání ÚV KSČM 1. října 2005 byl po rezignaci tehdejšího předsedy doc. PhDr. Miroslava Grebeníčka, CSc. zvolen novým předsedou strany JUDr. Vojtěch Filip.

VII. sjezd KSČM, který se konal v květnu 2008 v Hradci Králové, potvrdil dlouhodobou programovou orientaci a komunistickou identitu vyjádřenou v Programu KSČM a dokumentech předchozích sjezdů strany. Přijal obsahové a organizační dokumenty jako východiska konkrétní i dlouhodobější práce strany v úsilí o prosazování zájmů poctivě žijících a pracujících lidí.

VIII. sjezd komunistické strany se konal ve dnech 19. - 20. května 2012 v Liberci, v Kongresovém centru Babylon.

Předsedou ÚV KSČM se stal pro příští čtyři roky opět Vojtěch Filip. Prvním místopředsedou zvolili delegáti VIII. sjezdu v sobotu Petra Šimůnka. V neděli dopoledne pak vybrali dva místopředsedy – Miloslavu Vostrou a Jiřího Dolejše.

Sjezd schválil úpravy stanov. Bylo rozhodnuto, že nejen předsedu a prvního místopředsedu, ale také další místopředsedy ústředního výboru bude volit sjezd. Zřizují se krajské výbory, schváleny byly i statuty rozhodčích a revizních komisí KSČM.

Nové stanovy začaly platit už v sobotu.

Sjezd zvolil ústřední orgány strany, potvrdil složení ÚV, který na svém prvním zasedání v neděli zvolil členy nového VV ÚV KSČM tak, jak byli navrženi krajskými konferencemi, a doplnil za člena předsedu poslanců Pavla Kováčika a europoslance Jiřího Maštálku. Sjezd vzal na vědomí materiál Socialismus v 21. století, schválil Hlavní úkoly a zaměření politiky KSČM mezi VIII. a IX. sjezdem a Výzvu občanům ČR.

KSČM v rámci své organizační struktury uplatňuje principy vnitrostranické demokracie, kolektivnosti a samosprávy. Nejvyššími orgány jsou samosprávné orgány. Samosprávnými orgány jsou: členská schůze ZO KSČM, konference a sjezd KSČM (svolává se zpravidla 1x za čtyři roky). Z rozhodnutí okresní konference a sjezdu KSČM mohou být ustaveny i jiné územní orgány. Samosprávné orgány KSČM si na dané úrovni vytvářejí řídící orgány (výbor ZO KSČM, městský, okresní a ústřední výbor), které jsou jim ze své činnosti odpovědné.

Organizační strukturu tvoří:

• základní organizace
• okresní (městské) organizace
• krajské rady
• nejvyšším orgánem mezi sjezdy je Ústřední výbor KSČM (svolává se nejméně 1x za čtvrtletí)
• Výkonný výbor ÚV KSČM je výkonným orgánem ÚV KSČM a statutárním orgánem KSČM
• Ústřední rozhodčí komise KSČM, Ústřední revizní komise KSČM.

KSČM se aktivně zapojuje do politického života společnosti, spolupracuje s ostatními levicovými silami, a to – na komunální úrovni - i v rámci koalic, případně jiných sdružení.

Dlouhodobým programovým cílem KSČM je socialismus.

„Socialismus je společnost prosperující, sociálně spravedlivá, demokratická, politicky a hospodářsky pluralitní, zaměřená na využívání schopností všech a jejich spoluúčasti na řízení a správě. V její ekonomice se prosazují přednosti a klíčová úloha takových forem společenského vlastnictví, které zaručí efektivní, celospolečensky provázané a usměrňované hospodaření kolektivů zaměstnanců podniků, družstev, obcí, regionů i dalších sdružení občanů. Tento socialismus je založen na respektování a využívání zákonitostí tržní ekonomiky v souladu se zájmy většiny společnosti, na využití moderní vědy, informatiky, techniky a začlenění do vzájemně výhodných a demokraticky probíhajících procesů integrace a spolupráce v Evropě a ve světě. Úloha státu za socialismu je především v garantování sociálních jistot, rozvoji společenské samosprávy, koordinaci a formování strategických cílů společnosti.

Socialismus znamená sbližování a vyrovnávání možností jednotlivých sociálních skupin podílet se na vlastnictví i na správě veřejných záležitostí. Je to společnost uspokojující potřeby občanů podle jejich práce a podílu na hospodářském,sociálním a kulturním vzestupu.Zajišťuje všem důstojnou životní úroveň i vysokou úroveň sociálních jistot, usiluje o kulturnost jedince i celého společenství a uspokojení zájmů národa i národnostních skupin, o příznivé životní prostředí v souladu s požadavky trvale udržitelného rozvoje, o všestrannou bezpečnost a trvalý mír a řešení náročných globálních problémů lidstva.

Se socialismem je neslučitelný jakýkoli sociální, národnostní, náboženský či jiný útlak a porušování lidských práv. Sbližování zájmů velkých sociálních skupin umožňuje demokratizovat instituce společenské moci a správy, přiblížit je člověku. Moderní organizace společnosti předpokládá postupné zvyšování zapojení nejrůznějších forem samosprávy občanů, za pomoci společenských organizací a občanských iniciativ.

Jde o to uvolnit svobodnou, tvořivou, pro společnost a jednotlivce prospěšnou aktivitu a iniciativu lidí rozvojem samosprávy probíhajícím v souladu s celospolečenskými zájmy, s aktivní úlohou demokratického státu a při plném využití vysoce kvalifikovaného odborného řízení.Právě to je stěžejním prvkem politiky KSČM zaměřené na vytvoření socialistické společnosti, stěžejním prvkem její komunistické orientace.“ 

(Politická deklarace IV. sjezdu KSČM)

Program KSČM vychází z marxistické teorie otevřeného dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, otevřeného novým myšlenkám a poznatkům.

V dějinách komunistických stran měly mezinárodní styky vždy klíčové místo. V této oblasti ale došlo po roce 1989 přechodně k přeryvu, který se dařilo postupně napravovat. KSČM má čilé kontakty s více než stovkou levicových stran celého světa a pro jejich větší intenzitu a rozsah existuje jen jediné omezení, a to finance. KSČM je pozorovatelskou stranou Strany evropské levice (SEL) a její postavení je patřičně ctěno a váženo, čehož důkazem bylo například to, že vedením jedné z důležitých pracovních sekcí I. sjezdu Strany evropské levice v Athénách (podzim 2005) byl pověřen právě představitel KSČM. Vedení KSČM soudí, že v dnešních podmínkách nemůže obstát strana, která nemá mezinárodní dimenzi své vlastní činnosti.

Zahraniční styky mají nejen význam pro budování solidárních svazků s mezinárodním společenstvím komunistických stran, jejich členská základna přesahuje nyní 80 milionů lidí, ale jsou také klíčové pro formování strategického i taktického politického myšlení strany. V současné etapě, kdy v komunistickém hnutí žádná strana nemá monopol pravdy, kdy všechny strany mají rovnocenné postavení, nabývá na intenzitě a obsažnosti dialog o novém paradigmatu levice, o cestách k dosažení systémové změny. V devadesátých letech vzniklo množství platforem a diskusních fór, kde se mohly setkávat jak strany patřící ke komunistické levici, tak i další formy levice. V evropském parlamentu existuje frakce GUE/NGL, která je čtvrtou nejpočetnější poslaneckou skupinou (její pražské zasedání se konalo v červnu 2001), dlouhodobě funguje Nové evropské levicové fórum (NELF), důležitou diskusní platformu poskytuje Espace Marx (pařížské konference v květnu 1998 k výročí Manifestu komunistické strany se zúčastnilo více než 2000 osobností z celého světa). Mimo Evropu se organizují Světové sociální fórum a Saopaulské fórum. Vychází také časopisCorrespondance Internationale/International Correspondence, který přináší základní politické informace a rozbory o činnosti a výsledcích stran naší orientace.

Komunistická strana Čech a Moravy přikládá největší význam spolupráci na evropském kontinentu se stranami působícími v podobných podmínkách, jako jsou strany v Evropské unii (italská strana Komunistické obnovy, Francouzská komunistická strana, Komunistická strana Španělska, Portugalská komunistická strana, Komunistická strana Řecka, kyperský AKEL, švédská Levicová strana) a se stranami v bývalých socialistických zemích (KSS, KSRF, KSU, KS Arménie, Munkáspárt atd.). Přes velkou prostorovou vzdálenost se rozvíjí spolupráce s vlivnou Japonskou komunistickou stranou, která byla po léta cíleně izolována od hnutí (vliv KSSS). Tradičně velmi přátelské jsou i vztahy s vietnamskými, čínskými, korejskými i kubánskými komunisty. Velmi intenzivní styky má KSČM také s KS Jižní Afriky a s velkým množstvím levicových stran v Latinské Americe. Latinská Amerika je prostředím, kde je v současné době paleta levicových hnutí asi nejrůznorodější, a je to jedna z laboratoří levice, kde se v praxi ověřují různé strategie.

Vztahy s komunistickými stranami v EU se staly ještě intenzivnějšími v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004. KSČM byla v roce 2004 spoluzakladatelskou stranou Strany evropské levice a dnes se aktivně podílí na její činnosti v rámci statusu pozorovatele. V Evropském parlamentu se stali poslanci KSČM členy levicové frakce GUE/NGL (Evropské sjednocené levice/Severské zelené levice) a se svými šesti mandáty patří v tomto uskupení k nejsilnějším, ale také nejaktivnějším.

KSČM ve své zahraniční činnosti vychází z naprosté otevřenosti a není předem zaujatá vůči žádné diskusi. Staví přitom na své suverenitě a respektuje suverenitu druhých stran a hnutí. Snaží se především zdůrazňovat věci a prvky, které různé strany spojují a budovat mosty pro vzájemné porozumění.

Pojem globalizace se objevuje od počátku 70. let. Je spojován především s přeměnou světové ekonomiky do integrujícího se univerzálního hospodářského prostoru. Jedná se o komplexní a dynamický proces vycházející z tendence k celosvětovému rozměru lidské civilizace. Tato tendence je charakteristická pro celý novověk a byla nastartována už průmyslovou revolucí.

Novost globalizace je v tom, že se jedná o samostatnou etapu civilizačního vývoje, spojenou s vyšší mezinárodní dělbou práce a s šířením výrobních sil na základě globální vědecko-technické revoluce. Jde o zásadní inovace technologií, zejména informatiky, a s tím spojenou pružnou organizaci výroby. Tyto změny vedou na základě posilování globálního trhu zboží, služeb, informací, finančních prostředků i pracovních sil ke kvalitativně vyšší podmíněnosti a vzájemné závislosti jednotlivých zemí, zejména v rámci světové ekonomiky, ale i politiky a kultury. Na bázi globalizace dochází i k objektivně nevyhnutelnému prolamování a mizení podmínek existence typického národního státu a k vzniku prvků nadregionální, globální státnosti.

Globalizace je tedy proces objektivní a zákonitý, vyplývající ze stále vyšší úrovně výrobních sil a rozmachu společenských styků. Je ovšem rozporný. Globalizace jako obecná civilizační tendence probíhá totiž vždy v určité společenské formě (výrobní, vlastnické vztahy, úloha tříd, politika, ideologie apod.) Dnes, v podmínkách převažujících kapitalistických vztahů, má globalizace imperiální a vykořisťovatelský charakter. Mimořádně se prohlubuje nerovnost mezi úzkou planetární zbohatlickou elitou (globální kapitál) a drtivou většinou obyvatel planety. Zvyšuje se závislost jednotlivých států, zemí a národů na nástrojích a mechanismech prosazujících vůli a zájmy globálního kapitálu. Nadnárodní kapitál „surfuje“ po světě a zaměřuje se zejména na ty země, kde neexistuje dostatečná ochrana pracujících a sociální vymoženosti a kde naopak diktátorské nebo zkorumpované režimy bezohledně potlačují jakýkoli odpor vykořisťovaných občanů. I ve vyspělých zemích tento kapitál tlačí cenu pracovní síly dolů a vynucuje si mimořádně příznivé podmínky pro investování, a to na úkor jednotlivých států, regionů či obcí. Národní státy degraduje přitom na roli jakéhosi údržbáře a zametače ekologických a sociálních škod vzniklých v době působení tohoto kapitálu. Obzvláště parazitní formou globálního kapitálu je spekulativní finanční kapitál, který se neustále přelévá ze země do země a těží ze spekulací s úrokovými mírami a valutami jednotlivých zemí, přičemž čas od času vrhá do hlubokých krizí měnové systémy celých regionů. Globální kapitál se přitom stále úspěšněji a ve stále větším měřítku vymyká jakémukoliv zdanění a uchyluje se do „daňových rájů“.

Zatímco progresivních tendencí globalizace je třeba využít, proti kapitalistické formě globalizace je nutné vést rozhodný boj.

• KSČM proto podporuje myšlenku světového zdanění pohybu spekulativního kapitálu(tzv. Tobinovu daň).
• Směrem k OSN prosazuje politiku odpovědnosti nadnárodních korporací za řešení sociálních problémů, na jejichž vzniku mají podíl, včetně přijetí souboru závazných norem pro nadnárodní korporace v oblasti hospodářské a sociální, při ochraně podmínek práce, přístupu k zaměstnancům, k životnímu prostředí, při spekulacích na měnovém a kapitálovém trhu.